PŘÍPRAVA SAZENIC

 

Zelenina v únoru

Předpěstujte si letničky s ranými termíny výsevu. Mnoho letniček má poměrně dlouhou dobu vývoje, proto je třeba provést výsevy v únoru, abychom v květnu měli dostatečně silné sazenice pro výsadbu do truhlíků nebo na záhon. Vyséváme lobelku drobnou (Lobelia erinus), šalvěj zářivou (Salvia splendens), nestařec mexický (Ageratum houstonianum), petúnie (Petunia x hybrida), begónii stálekvetoucí (Begonia semperflorens) nebo muškáty (Pelargonium zonale, Pelargonium peltatum). Vyséváme do truhlíků nebo výsevních misek, do jemně přesátého, vydezinfikovaného substrátu. Klíčení můžete podpořit umístěním výsevů na radiátory, poté, co vyklíčí, je umístěte co nejblíže k oknu, aby se sazeničky nevytahovaly. Padání klíčících rostlin omezíme zálivkou vhodnými přípravky – např. Previcur. V druhé polovině února je ideální čas pro předpěstování sazeniček zeleniny,  výsev paprik, rajčat, okurek nebo bulvového celeru. Zásady platí stejné jako pro letničky. Ideální čas je také pro zakládání pařenišť a založení biologicky vytápěných pařenišť. K jejich založení se mimořádně hodí koňský nebo chlévský hnůj. Zásadně se vyhýbáme hnoji od prasat. I pro založení pařenišť je naprosto nezbytné, aby se teploty pohybovaly nad nulou. S pěstováním zeleniny je možné začít doma. Místo skleníku nebo pařeniště, poslouží  i okenní parapet, kam je možné umístit truhlíčky nebo větší misky pro výsev. Ideální je rovněž plastový pařníček (jakýsi model skleníku veliký přibližně půl metru). 

Chystejme semínka. V tuto dobu už můžeme začít s výsevem první zeleniny. Začneme obvykle se semínky, která mají delší dobu klíčivosti. Bude to například pór, paprika, zelí, celer, salát, rané košťáloviny, různé druhy lilků, na konci měsíce i rajčata. Vyséváme většinou do řádků s tím, že ještě před rozsazením vzešlé rostlinky vyjednotíme, nebo necháme semínka naklíčit na misce s vlhkým filtračním papírem. Jestliže ho nemáme, poslouží stejně i vícevrstvý toaletní papír. Se setím semínek pak můžeme začít, jakmile nám nabobtnají. Položíme je na povrch půdy a lehce zatlačíme destičkou do země. Můžeme si ale také počkat na celý klíček, a potom opatrně semínko uložit do země. Abychom ho zbytečně nepoškodili, lze ho přenést i s podkladovým papírem, který rozstříháme, a pak jednotlivé kousky i se semínky rozložíme po povrchu truhlíčku a lehce přihrneme zeminou. Nezapomínejme, že klíčící semínka i pařníčky je zprvu třeba zastínit před slunečními paprsky. Teprve když rostlinky vyženou dva až tři děložní lístky, můžeme stínítko odstranit. Připravujeme půdu. Na zahrádce si zatím upravíme zeminu pro novou sezonu. Bez ohledu na to, máme-li již vybráno, co budeme kde vzhledem k předplodinám pěstovat či ne, můžeme zem zrýt a důkladně obohatit vyzrálým kompostem. Podle potřeby je možné další obohacení plnými hnojivy - tj. s obsahem dusíku, fosforu i vápníku, jako je NPK nebe Cererit. Stájový hnůj se mezi drobnými zahrádkáři tak často neužívá, pokud ho však seženeme, používejme ho s mírou a pouze u konkrétních druhů zeleniny. Jsou to především košťáloviny, melouny, okurky, tykve, paprika, rajčata, celer a zimní brambory, na jejichž záhoně se lehce mělce zarývá do země. Rozhodně ho nepřidávejme do půdy pro kořenovou zeleninu, cibuloviny, luskoviny a převážnou část luskové či špenátové zeleniny. Mořit, či ne? Záleží především na stavu a položení naší zahrádky – zda se tam často vyskytují houbovité a bakteriální choroby, či ne. Dalším faktorem je složení půdy na zahrádce a v nejbližším okolí. Jedná-li se převážně o těžkou a kamenitou zem, je riziko výskytu těchto chorob opět větší, a moření je zcela namístě. Neméně důležitý je ovšem i zdroj semen. Pořizujeme-li si semena od renomovaných pěstitelů, bývá moření obvykle zbytečné. Semena z vlastních zdrojů nebo od známých pak k moření přímo vybízejí. Mezi zvlášť ohrožené druhy patří hrách, fazole, okurky, mrkev, petržel, pór, ředkvičky, cibule, špenát a salát. Sečte-li se více faktorů najednou, určitě s mořením neváhejme. Krátce před výsevem nasypeme semena do suché láhve se širokým hrdlem a přidáme doporučené množství vhodného mořidla, například Rovral 50 WP. Láhev zazátkujeme a dokonale protřepeme. Pak už jen vysypáváme obsah přes jemné síto, se kterým třeseme. Zachycená semena vrátíme do sáčku, mořidlo se proseje na misku, odkud se dá znovu použít. Na velkých semenech, jako jsou fazole nebo hrách, se mořící prášek většinou nechytá, tak mu budeme muset trochu pomoct. Semena na kratší dobu uložíme do chladničky (nikoliv mrazáku!) a poté je přeneseme do teplé místnosti, aby se orosila. A teď se na jejich povrchu mořidlo zcela jistě uchytí! Pamatujme, že mořidla patří mezi nebezpečné látky a při manipulaci s nimi je třeba dodržovat bezpečnostní předpisy. Rozhodně tedy nebudeme provádět moření v blízkosti potravin nebo v místech, kam mají přístup malé děti či domácí zvířata.